Den 19.
Crrr… Nééé… Vstávééj... Nééé… No tak jóoo… Už lezu… Nééé.
V pět hodin se rozezvonil budík s naladěnou optimistickou melodií
hezkého rána. Museli jsme se přesunout na letiště, kde jsme zase pod dohledem
ostrahy prošli pasovou kontrolou. Usadili jsme se do malého letadélka. Letěli
jsme nízko a byl překrásný výhled. Viděli jsme rýžová políčka, auta
projíždějící dopravou, čtvrtě, bílé nadýchané obláčky, a pak už jen obrysy
pevniny a moře. Cítila jsem v hlavě nesnesitelný tlak, ale dalo se to přežít.
Muselo se.
V Singapuru jsme
přistáli v 10:45 a metrem přejeli do čtvrti Malá Indie. Už jsme se dokonale
orientovali v dopravě a tak přesun nebyl tak chaotický, jako při první
návštěvě.
Měli jsme ještě čas, a
tak jsme si vybrali menší restauraci a objednali si smaženou rýži a nudle. Na
jídelním lístku jsme si mohli vybrat z velikostí porce S, M, L. Ještě jsem
takové označení na jídelním menu neviděla. Dali jsme si M, ale ani jsem jídlo
nemohla dojíst. Bylo to moc dobré, ale bylo toho hrozně moc. Jako zákusek jsme
si dali velké smažené kuličky s banánovou náplní. Mňam. Tento desert mi bude u
nás chybět, hodně jsem si ho tu oblíbila.
Ve dvě hodiny, což je
normální čas pro ubytování, jsme našli náš hotel. Museli jsme výtahem vyjet do
recepce a hned nás překvapilo, že celý hotel byl ozdoben jak pro filmové
hvězdy. Ve výtahu byly tapety se siluetami fotografů a my stáli uprostřed na
červeném koberci. V recepci byly vystaveny starodávné kamery a nějaké sošky z
ocenění za nejlepšího herce nebo zpěváka. Líbilo se mi to.
Dostali jsme prostorný
pokoj, kde byla prosklená stěna a za ní koupelna. A i když byla stěna
prosklená, tak nebyla úplně průhledná. Od lýtek až nad hlavu byl zelený
zmatněný pruh, přes který byla vidět jen silueta. Vypadalo to luxusně. A
koupelna byla konečně navržená po západním stylu. Žádné mokré prkýnko!
Odpoledne jsme si pak
prošli Malou Indii, kde bylo pár chrámů, tržnice se smrdutými rybami a hodně
veselých barevných domečků. Taky tam bylo spoustu tmavých Indů a Indek, kteří
mě zaujali. Moc se mi líbilo jejich tradiční oblečení. Hlavně šaty a styl žen,
protože ty nosily dlouhé, spletené černé vlasy, na čele měly ozdobný symbol a
na rukách, uších i nosu třpytivé šperky. Zahalovaly si nohy, ale většinou jim
jejich sárí odhalovala záda. Vypadaly krásně a žensky.
Tečce, kapce mezi obočím se říká bindi. A znamená to, že je žena vdaná.
Většinou se ženám na čelo malují červenou kumkumou (prášek z kurkumy nebo
šafránu) při svatbě. K obřadu patří i sindúr - nevěstě se potře barvou pěšinku
vlasů uprostřed hlavy. Žlutá barva bandi znamená, že z blízké rodiny někdo
zemřel. Pokud žena ovdoví, už tento symbol nenosí. Někdy můžeme vidět tečku na
čele i na mužích, kteří nosí tzv. tilak- značka pro štěstí po obřadu nebo po
darování oběti bohům. I přes klasickou červenou tečku existuje řada trendy
bindů. Například nalepovací, vykládané kamínky nebo různě podlouhlé. Dokonce si
ženy symboly vybírají podle tvaru svého obličeje.
Adam
domluvil schůzku s kamarádkou jeho bráchy Glórií. Čekali jsme na ni před
kavárnou a přesně na čas přišla štíhlounká, tmavovlasá a velmi milá dívčina.
Hned se s námi objímala a pozvala nás na večeři do zdejšího podniku. Měli jsme
štěstí, že jsme nemuseli stát frontu na stůl a jeden byl zrovna volný. Sedli
jsme si a Glórie v dlouhém jídelním lístku zatrhávala všechno, co chceme
ochutnat. S Adamem jsme vůbec netušili, co nám přinesou. Kuchař nám postupně
nosil takové dřevěné bandasky s jídlem, ve kterých pokrmy vydržely teplé.
Glórie nám vysvětlovala, co máme ochutnat a my se pomocí čínských hůlek snažili
nabírat smažené nudle, těstovinové taštičky, ve kterých byl knedlíček a vývar,
masové rolky, taštičky s krevetami, zákusek z bílé mrkve a kynutý bochánek s
náplní rozšlehaného vajíčka s cukrem. Něco bylo dobré a něco ne, ale ochutnala
jsem snad vše.
Žádné komentáře:
Okomentovat